igy

Tak mě alespoň zná většina kamarádů, protože je to kratší než igamenir a zažilo se to. Jinak jsem ale Pavel. Na škole jsem občas používal Pesheek, ale to už se přežilo. Nebo Magi, což je vlastně jen otočený [igam]enir.

Nečekaná akce s odvozem

“Hej, otroku!”

Měl jsem tehdy dost stresu v práci, k tomu se blížili mé narozeniny a plánoval jsem oslavu, a ještě jsem trochu zlobil Pána a čekal mě trest, místo oslavy s ním. To všechno mi běželo hlavou, když jsem šel jako každý druhý den z posilovny, kde jsem aspoň na chvíli. Proto jsem nejdřív zavolání neslyšel a i kdyby, nedošlo by mi, že je to na mě.

“Otroku, k noze!”

To už jsem slyšel a bylo to divné, tak jsem se otočil. Uviděl jsem jednoho mého známého u svého auta, jak na mě mává. Celý jsem zrudl studem a vydal jsem se k němu zjistit, o co mu jde. O mé zálibě v bdsm věděl, ale aby na mě takhle volal?

“Co je, Mirku?” zeptal jsem se naštvaně, když jsem dorazil.

“Tvůj Pán zdraví,” odvětil vesele, ale vítězně, že přebil mé naštvání. “Máš jet se mnou!” Podal mi papírek, kde nebylo nic jiného než Pánův podpis. Jako důkaz, že si Mirek nevymýšlí, to stačilo. Znejistil jsem, co to znamená, ale přikývl jsem a papírek jsem si strčil do kalhot.

Čekal jsem, že pojedeme k Pánovi, ale Mirek vyrazil nejkratší cestou na předměstí a dál na venkov. Na jedné z odboček do lesa odbočil a zastavil: “Vylez.”

“Co tady?” divil jsem se. Ale Mirek už byl z auta venku. Vylezl jsem tedy taky a šel za ním za auto. Mirek měl otevřený kufr a vyndal z něj jutový pytel.

“Svlíknout!” řekl důrazně, když se na mě otočil. Na tváři měl posměšný úšklebek, ale v očích jsem viděl, že se těší, až mě uvidí nahého.

“No to ne!” odporoval jsem. “To by Pán nechtěl.” Dodal jsem, ale tím jsem si tak jistý nebyl. Mirek mou nejistotu potvrdil, když vyndal druhý papírek s podpisem. Začal jsem se tedy svlékat a Mirek hned otevřel pytel a čekal. Naházel jsem do něj všechny věci a stál tam nahý, uprostřed neznámého lesa za Prahou. Mirek došel k autu, otevřel dveře spolujezdce, kde jsem seděl a hodil do pytle i můj batoh ze cvičení, který jsem tam nechal. Pak pytel zamotal a vrátil do kufru.

“Tak si zas nastup a jedeme dál,” řekl už klidně Mirek. bez řečí jsem si nastoupi a vyrazili jsme. Vraceli jsme se do Prahy a postupně jsem vytušil, že jedeme k jednomu z bdsm studií, které Pán občas používal. To bylo dobře, protože tohle studio mělo vlastní garáž. Nebudu tedy vystupovat na ulici. Mirek můj odhad potvrdil, když zajel do zmíněné garáže. Zaparkoval a zase přikázal, abych vylezl a šel za ním. Následoval jsem ho a snažil se zakrýt odhalené péro a koule, spíš ze společenského zvyku než že by mi to vadilo.

Prošli jsme několika místnostmi, až jsme došli k zavřeným dveřím. Mirek už dál nepokračoval, jen na ně ukázal. Zhluboka jsem se nadechl a vešel do nich. Byla to jedna z mučírek tohoto studia. Měla kříž, klec a lavici a celkem příjemné osvětlení, nic okatě erotického. A uprostřed stál můj Pán.

“Dobrý den, Pane,” pozdravil jsem slušně, jakmile jsem ho uviděl a vydal jsem se k němu, abych klekl, jak se sluší. Nechtěl jsem si přidělávat další tresty.

Pán se jen usmál, řekl rychlé ale milé “Ahoj” a už mi nasazoval řetězový obojek, který držel v ruce. Pak ukázal na kříž, na kterém už na karabinách visela pouta.

“Víš, co tě čeká, tak to nebudeme zdržovat.” řekl věcně. “Jdi ke kříži.” Poslechl jsem a stoupl jsem si čelem těsně ke kříži. Natáhl jsem ruce nahoru, aby je mohl Pán připoutat. Pán pak vzal důtky a jal se vykonávat trest na záda.

Nevím, co bych popisoval - celkem dvacet šest ran, překvapivě dobře zvládnutelné. Pán to taky hned vysvětlil, i když to pro mě ještě víc zamotal. “Tenhle trest byl mírnější, protože tě čeká ještě jeden výprask, ale ten až vedle.”

Odpoutal mě a já se postavil do pozoru uprostřed místnosti. Čekal jsem, až Pán sbalí své věci - pouta a důtky - a přemýšlel, co jsem ještě pokazil, že mě čeká další trest. Pán se za chvilku vydal z místnosti a já ho následoval. Vešel do místnosti o kus vedle. Byla velká, světlá a přímo proti dveřím stála výprasková koza. A pak jsem si najednou všiml, že u zdi bokem je velký stůl, na kterém je pivo a šampaňské. A za stolem sedí pět mým kamarádů - ne těch nejlepších, ti by mě nechtěli viděl v takové pozici, ale i tak dobří kamarádi.

“Vítej na své oslavě,” řekl Pán zvesela, ale přitom se šibalským úsměvem. “To jsi nečekal, co?”

“To ne, Pane,” řekl jsem s úlevou.

“Tak tady máš pár dárků od kamarádů,” ukázal na malý stolek v rohu, kterého jsem si nevšiml. “Chtěl jsem ti dát výprask jen tak na volno, ale když máš tak hodné kamarády, můžeš si je nasadit. A pak si vlez na kozu.”

Došel jsem ke stolku a našel erekční kroužek, svorky na bradavky, roubík, jocksy a tričko. Nasadil jsem si kroužek, svorky a roubík, ale radši jsem se neoblékal. Pak jsem se podíval na kozu a došlo mi, co mě čeká - narozeninový výprask - třicet pět ran, buď pálkou jak je zvykem nebo spíš tou rákoskou, co na ní leží. I když jsem byl za dárky rád, litoval jsem, že tam nebyla pouta. To by pomohla víc.

Došoural jsem se ke koze a podal Pánovi rákosku. Pán s ji převzal a párkrát švihl, zatímco jsem se na koze nastavoval tak, abych si netlačil na svorky a abych se pokusil mít tělo co nejvíc narovnané, aby to bolelo méně. Ani jedno se nepovedlo. Smířil jsem se tedy se základní pozicí.

“A počítejte všichni!” řekl Pán vesele a švihl. Od pěti kamarádů se unisimo ozvalo “Jedna”, jako by to nacvičovali. Pán pokračoval dál tempem, ale u desítky začal zpomalovat, když viděl, že už to nedávám. Po třicítce mi už dával několikavteřinové pauzy. Nakonec jsem to ale zdárně zvládl. Pán mi pohladil zbitou zadnici a přikázal, abych slezl.

Podíval jsem se na stůl a těšil se na šampaňské, ale Pán ukázal na volný roh. Šel jsem se tedy do něj postavit zády ke společnosti, a ukazoval jim svůj zbitý zadek a záda. Kamarádi se začali bavit o všem možném. Mezi řečí jsem ale zaslechl, že se čeká na dort!

Po chvíli opravdu někdo vešel a podle nadšeného volání jsem poznal, že dorazil dort. Poslouchal jsem, že ho krájí a rozdávají. Pak teprve mě Pán zavolal. Došel jsem ke stolu a zjistil, že už není židle, tak jsem zůstal stál.

“No přece nebudeš při jídle stát?” řekl pobaveně Pán svůj připravený vtip. “Na čtyři!”

“Ano, Pane,” řekl jsem trochu zklamaně, že se jim budu koukat na boty, zatímco oni budou jíst. Klekl jsem ale poslušně na čtyři a pod stolem našel další překvapení - psí misku s dortem a druhou se šampaňským!