igamenir

Nečekaný fist

Sice jsem si slíbil, že se už k chemce nevrátím, stejně jako se nevrátím k Markovi, ale ta příležitost byla neodolatelná. Hodně dní volno díky Velikonocím, přítel odjel k rodičům, práce mě omluvila od mých rodičů, a k tomu obří nadrženost a chuť na nějakou poslední velkou akci. Pak už dost. Snad. Ale jedna poslední velká.

Napsal jsem Markovi a pozval ho k sobě. Nejdřív nereagoval, ale trochu jsem ho otravoval a sliboval vše možné. Nakonec souhlasil, že dorazí ve čtvrtek večer na začátku velikonoc. Nemohl jsem se dočkat a vymýšlet, co by tak mohlo být. Nadhodil jsem Markovi pár nápadů, ale na žádný nereagoval. Po dalším otravování odpověděl, že to zváží.

Po práci jsem vyrazil na cvičení, ale pak už jsem spěchal domů se připravit. Osprchovat, oholit, vypláchnout. Přichystat různé hračky, aby byly po ruce. V deset hodin jsem už čekal, až se ozve. Na uklidněnou jsem si dal panáka, trochu i proto, abych pro něj nemohl dojet autem. V jedenáct hodin konečně prozvonil, abych mu zavolal zpět.

„Čau, čekám u zadního vchodu. Hoď mi dolů klíče,“ zněl stručný Markův hlas. Byl jsem rád, že nemusím jet dolů odemknout. Doběhl jsem ke dveřím pro klíče a šel s nimi k oknu v obýváku. Otevřel jsem ho a vyhlédl, dole čekal někdo v povědomé bílé bundě. Hodil jsem opatrně klíče, tak aby spadly přímo dolu. Postava dole rozsvítila diody na mobilu, našla klíče a šla si odemknout.

Zavřel jsem okno a rychle přemýšlel, jak bych měl Marka přivítat. Pak jsem odběhl do ložnice a shodil ze sebe všechno oblečení. Vzal jsem si bílé jocksy, které jsem od něj kdysi dostal. Vrátil jsem se do obýváku k připraveným hračkám a vzal si řetězový obojek. Když jsem přišel do předsíně, už jsem slyšel zastavovat výtah. Klekl jsem si tedy do předsíně proti dveřím do bytu. Ruce jsem dal za hlavu.

Kroky došly ke dveřím a klíč zarachotil v zámku. Otevřely se a do bytu vešel trochu strhaný, ale veselý Marek. Bílá sportovní bunda, módně potrhané džíny, kotníkové sportovní boty. A pečlivě vystříhané, skoro na bílo odbarvené vlasy. Nasucho jsem polkl pohledem, který se mi tolik měsíců nenaskytl. Vždy jsem tvrdil, že na piku jsem závislý nebyl, ale na Markovi jsem určitě byl závislý.

„Nazdar, Pájo,“ pozdravil mě vesele.

„Ahoj,“ odpověděl jsem tiše a upřel pohled na podlahu.

Marek si odložil batoh i tašku na zem a zul se z bot. Pak přišel ke mně, rychle mě pohladil po hlavě, ale plynule sjel rukou k obojku. Pevně ho chytnul a vytáhl mě za něj nahoru. Podvolil jsem se a pomalu se postavil, ruce jsem nechal spadnout k bokům. Dovedl mě za obojek do obýváku. Pustil mě a já se zastavil, než dostanu další instrukce. Marek si svlékal bundu a přitom prohlížel přichystané hračky.

„Už se těšíš na piko?“ zeptal se.

„Ano, Pane,“ řekl jsem po chvilce zaváhání.

„Dobře, hned to připravím,“ odpověděl klidně. „Pak si skočím na balkón.“ To dodal spíš asi pro sebe, pro mě bylo samozřejmě, že si vždy nejdřív dá cigaretu. Došel si pro batoh, odložil ho na stůl a začal se v něm přehrabovat. Postupně vyndal injekce, nějaké lahvičky, pytlíček s bílým práškem. Sedl si za stůl, že se dá do přípravy.

„Co tu tak stojíš?“ otočil se ještě na mě. „Víš, že nemám rád, když na mě čumíš. Mazej si stoupnout támhle do kouta,“ přikázal mi a naznačil směrem do kuchyně. Poslušně jsem odešel naznačeným směrem a stoupl si čelem k ledničce jen pár centimetrů od ní. Ruce jsem zase poslušně dal za hlavu a rozkročil se. Žádné další komentáře jsem neslyšel, Marek se dal do příprav. Chvíli mu to trvalo, znovu se přehraboval v batohu, odběhl na chvíli do kuchyně a natočil si trochu vodu, a připravoval dál.

„Hotovo,“ ozvalo se po několika minutách. Nereagoval jsem, poslušně jsem čekal. Marek za mnou zase něco chvíli dělal, ale netušil jsem co. Pak jsem slyšel, že se začal přehrabovat v hračkách připravených na konci kuchyňské linky.

„Pojď sem,“ přikázal mi. Konečně jsem se tedy otočil, přitom spustil ruce a došel k němu. „Vezmi si ty pouta,“ přikázal dál a přitom vzal do ruky roličku fólie a šel si sednout na gauč. Sebral jsem tedy všechny čtyři pouta a postupně si jen nasadil na ruce i nohy. Na všechna pouta jsem přicvakl i karabinu, aby je bylo možné kdykoliv secvaknout k sobě. Pak jsem došel k Markovi a klekl jsem si před něj na velkou osušku, kterou jsem předem zakryl dekorativní koberec.

„Ať máš to čekání zajímavější,“ nadhodil Marek a sehnul se ke mně, aby mi spoutal ruce za zády k sobě. Pak se předklonil ještě víc, nahmatal svýma dlouhýma rukama i karabiny na nohou a spojil je. Když se narovnal, vzal do ruky zase ten váleček fólie a kousek odmotal. Byla asi deset centimetrů široká, černá, mírně průhledná, ale ve více vrstvách se to ztratí. Hodně šustila, takže fungovala nejen na oči, případně pusu, ale částečně bránila i dobrému sluchu. Marek mi přiložil odmotaný kus přes oči a začal mi kolem hlavy motat fólii dál. Nejdříve asi třikrát přes oči, pak několikrát přes pusu a bradu, pak sem tam křížem, aby mi více zajistil pusu a škvíry kolem nosu. Po dvou minutách byl hotov, a moje celá hlava byla uzavřena v neprodyšné fólii, až na špičku nosu a nějaké vlasy na temeni.

„Tak čekej, čubko,“ řekl neutrálně Marek a začal se zvedat. „Dám si cigáro dvě a vrátím se.“ Přehrabal věci na kraji gauče, asi aby v bundě našel krabičku cigaret. Pak se vzdálil a já ztratil přehled.

Poslušně jsem klečel, se spoutanýma rukama a nohama, a představoval si, co by se mohlo dít dál. Po chemce obvykle následovalo dlouhé kouření, ale tentokrát jsem měl zalepenou pusu. Pokud mi ji nebude chtít hned uvolňovat, musí mít připraveno něco jiného. Možná si dal kamagru a půjdeme rovnou na šukání. To by nebylo špatné, říkal jsem si, a vzpomínal, co vše jsem na linku připravil. Koberec s osuškou byl příjemně měkký, takže kolena nijak nerušila mé rozjímání. Jenom jsem občas zastavil své myšlenky a veškeré pohyby, abych se zaposlouchal do zvuků kolem, ale většina se zdála být jenom šustění fólie.

Dokud jsem neuslyšel ránu kdesi ode dveří, jak se Marek vrátil z lodžie a zabouchl za sebou. Netrpělivě jsem se začal ošívat, ale to jen zvýšilo všudypřítomné šustění a já neslyšel nic.

„Tak jdeme na to,“ ozval se za mnou Marek. Krátce, ale o to výrazněji jsem kývl, když jsem nemohl přitakat nahlas. Ucítil jsem, jak mi Marek uvolňuje karabiny na rukou a pak sedl na gauč přede mně. Lehce mě hladil po těle, ale pak náhle přitvrdil. Chytil mě každou rukou za jednu bradavku, silně je sevřel a zatáhl. Zahuhlal jsem bolestivý vzdech do fólie a prohnul se za tahem. Stisk povolil, ale ruka se vrátila na těla a jemným hlazením zamířila ke krku, palce sjel na druhou stranu krku než zbytek prstů a ruka naznačila škrcení. Pak rychle ucouvla a na tváři mi přistála silná facka. Hodila se mnou do strany, ale rychle jsem se narovnal zpět do rovného kleku.

Ruka ještě chvíli rejdila po mém těle a dráždila. Dlouho se zastavil na péru, které poslušně stálo. Pohladil ho, pohonil, pak sjel na koule a jemně je poplácal. Pak vzal ale koule pevně a trochu zmáčkl. Asi spokojený s úchopem tam ruku nechal a druhou se najednou objevila na mém krku a pevně mě stiskla. Ne tak, abych se dusil, ale nemohl jsem se ani pohnout.

Odkudsi se najednou objevily dva další ruce a začaly mi nasazovat popruh na pravou ruku, aby byla připravená na injekci. Takže přede mnou neseděl Marek? Kdo to byl?

Marek mi utáhl popruh a pak mi chytil ruku pod loktem, abych s ní nemohl hýbat. Osoba přede mnou zpřísnila úchop na krku i koulích, tak jsem se radši nehýbal vůbec. Do ruky mi s krátkým bodnutím zajela injekce, ucítil jsem mírný tlak a pak už Marek uvolňoval popruh na ruce. Jak jsem byl zvyklý, dal jsem ruce za hlavu a čekal na nájezd po pár vteřinách.

Ruka pustila koule, ale ta na krku pořád zůstávala. Marek mi sepnul ruce za hlavou zase karabinou. V tu chvíli už jsem ucítil nával chemie v hlavě a vydal jsem spokojený zvuk. Na tváři mi skoro ihned přistála facka a neznámý hlas prohlásil „Ticho, čubko!“ Kvůli chemii i facce jsem vydal další slastný zvuk a facka se opakovala silněji. Zkusil jsem se tedy ovládnout, i když jsem v hlavě lítal v oblacích.

Ruka pod krkem mě ale naopak nevybíravě otočila o devadesát stupňů a stáhla k zemi. Nohy zůstaly v kleku a tak jsem měl zadek pěkně vystrčený. Netrvalo dlouho a ucítil jsem na něm několik prstů. Chvíli dráždily díru a zkoušeli otevřenost. Pak mi přímo na díře přistála dávka mazadla a prsty začaly být agresivnější.

Jeden prst, dva prsty, tři prsty. Tajemný dominant si ani nechtěl hrát, prostě se snažil dostat co nejvíc prstů, co nejrychleji. Až když do mě dostal čtyři prsty a snažil se je procpat co nejdál, došlo mi, co se chystá. Teď už bylo jasné, že si hraje někdo jiný, protože Marek na fist nebyl.

Na už trochu otevřené díře přistála další velká dávka mazadla a prsty ji hned zatlačili dovnitř do díry. Teď už jsem cítil, že se do ní snaží dostat i palce. To tak snadno nešlo, ale hlava v oblacích a stále stojící péro říkalo, že to nevadí a dominant se může snažit. A on se snažil a propracovával se čím dál tím dál.

Už jsem cítil, že za chvíli uspěje a asi to cítil dominant, protože dal na chvíli pauzu a něco říkal. Po chvilce jsem na zádech ucítil nohy, nejspíše Markovi, které mě asi měly zajistit proti přílišnému uhýbání.

Ruka se zas vrátila do díry a teď šla na jisto. Došla až těsně před zlomovou hranici, pak chvíli couvla a pak šla pořád dál. Vydal jsem do fólie tlumený vzdech a nebýt nohou, asi bych utekl o půl metru dál. Ale byl jsem šťastný, že je ruka uvnitř.

Fister začal rukou točit a měnit pozice a já vydával jeden slastný vzdech za druhým.