Autor: neznám
Původní název: Daddy
Překlad: igamenir
Byl čtvrtek … pro mě den bez školy. Miloval jsem čtvrtky. Stihl jsem schválně všechny povinnosti na čtvrtka už v pondělí, úterý a středu. Byl to takový ohromný den - čtvrtek. Táhl se donekonečna. Takže jsem byl zaměstnaný tím, co jsem dělal ve čtvrtek ráno nejraději, když se ozvalo zaklepání. To bylo velmi neobvyklé, protože nikdo tu nikdy neklepal. Prostě vpadli dovnitř. Také jsme proto měli dveře pořád odemčené, kromě chvilek, kdy jsme spali nebo byli pryč. Když jsme měli zamčeno, mohli jsme hned říct, kdo chce dovnitř podle velkého nárazu na dveře následovaného neuvěřitelným proudem nadávek. Klepání bylo opravdu neobvyklé. Usoudil jsem, že bych měl otevřít.
Stál tu dobře oblečený muž v obleku. Byl vysoký, s tmavou pletí … vlastně dost pěkný. Tipoval jsem ho tak na pětačtyřicet. Boty se mu leskly. Na kolejích nebylo moc lesknoucích se bot. Byl jsem ohromený, že se v nich vidím. Můj obraz v jeho botech mě uporoznil, že stojím před tím dobře oblečeným cizincem ve špinavých kraťasech a starém vytahaném triku.
„Promiňte,” pozdravil jsem. Byl jsem vážně nesvůj z mého odrazu v jeho botech. „Ach, můžu vám nějak pomoct?”
„Hledám tu svého syna, Toma Anderse. Je to jeho pokoj?” A kurva, to byl pan Anders, Tomův táta. Zrovna teď ho musím potkat. Možná kdybych řekl, že ho neznám a zabouchnul dveře … Ne, to by nešlo. Co kdybych mu řekl, že jsem bezdomovec a ten hodný student mne tu nechal poslední noc přespat? No, to byl taky blbý nápad.
„Ano, to je jeho pokoj. Jsem jeho spolubydlící.” Vstřícnost byla to nejlepší, alespoň jsem v to doufal.
„Ach, Bill?”
„Ano.”
„Dobře, můžu dovnitř, Bille?
Pamatujete si pokoje na kolejích? Tak si ho představte v ten nejhorší den. Den předtím, než si uvědomíte, že tu nemůže lidská bytost žít a přežít … den předtím, než se do toho se šnorchlem ponoříte a všechno uklidíte. Tak zrovna ten den to byl.
„Jistě, pane Andersi, pojďte” Připadal jsem si jako pětileté děcko, šestileté, když se natáhnu. Rozhlédl se kolem, aby si našel místo na sezení. Zvedl jsem špinavé spodky ze židle u Tomova stolu a hodil je na postel. On si vlastně nechtěl sednout nikam, ale tohle byla jeho jediná možnost. Opatrně se posadil.
„Nevíš, kdy se Tom vrátí?”
„Asi v poledne, myslím. Tommy se učí ve čtvrtek celé dopoledne.”
„Ty mu říkáš Tommy?”
„Jasně.”
„A jemu to nevadí?”
„Nezdá se.”
„Od dvanácti nechce, abychom mu tak říkali.”
„No, nezdá se, že by byl proti, když mu tak říkám.”
„Hmm, zajímavé.”
V ten moment vešel do dveří Steven, určitě aby si něco půjčil. Vypadalo to, že nikdy nic nemá a něco od nás vždycky potřebuje. Bez přemýšlení a s pohledem zděšení řekl: „Doprdele!” Zastavil se a prostě zíral.
„Proč? Ahoj, Stevene. Jak se máš?”
„Strejdo Jime … dobře, asi. A jak ty?”
„Bezvadně. Zrovna jsem tu měl zakázku, tak jsem se zastavil, že zajdu s Tomem na oběd. Nepřidáš se k nám?”
„Ach, ne, strýčku Jime. Já, no, mám hodinu a, no, asi bych to nestihl.”
„No, to je škoda, Stevene. Chtěl jsem vás navštívit oba.”
„Promiň.”
V tu chvíli se do pokoje vřítil jako parní válec Moose. Samozřejmě si nevšiml pana Anderse a než ho někdo z nás mohl zastavit, začal: „Stevie, zlatíčko, musím si doběhnout do drogérky, chceš něco vzít, brouku?”
Místnost ztichla. Steve zamířil pohledem k židli u stolu. Moose pomalu a opatrně otočil hlavu, aby se podíval na cizince v obleku sedícího na židli, obklopeného batohy, špinavými ponožkami a spodním prádlem. Moose byl milý a chytrý, ale ne bystrý.
„Ach, nazdar.” Řekl hlubokým mužným hlasem, že jsem se musel pousmát. „Já jsem Moose.”
„Ahoj, já jsem Tomovo táta, Jim.”
„Rád vás poznávám.” Pak se otočil ke Stevovi a pořád mužným hlasem se znovu zeptal: „No, Stevene, setkáme se za půl hodiny, jestli ti to vyhovuje.”
Steve zamumlal: „Nashle, Moosi“. A Moose vycouval z pokoje ve svém nejlepším stylu. Poslouchali jsme, jak se jeho kroky vzadujou chodbou.
Pan Anders se podíval na Stevena: „Stevie, zlatíčko?”
„Jo, Moose je prostě takový. Je to prostě velký hlupák. Mluví takhle s každým. Každý je u něj zlatíčko a brouček a drahoušek.”
„A to ještě žije? Nezáleží na tom, jak je velký. Kdyby to udělal, když jsem studoval já, našli by ho někde v příkopu.”
To mě poprvé varovalo. A uklidnilo. Tommyho táta to nevěděl. Tommy, ten samý Tommy, který věděl, že je gay, od první chvíle, to rodině neřekl. Jeho otec neměl ani ponětí, jaký jsem já nebo Tommy, že jsme milenci a chceme spolu navždy žít. Nevěděl, že Steven je taky gay. Nechápal jsem, jak si toho mohl nevšimnout. Sakra, Steven byl ukázkový příklad gaye, tak stereotypní. Ne, pan Anders to netušil. Sakra, Tommy, jaký průser to je. No, pomůžu mu udržet tajemství, že jsem jen spolubydlící, protože jsme byli v abecedě za sebou. Že jsme přátele, ale ne tak blízcí. To jsem mohl udělat. Chtěl jsem to naznačit Stevovi, ale on to asi pochopil hned.
„No, myslím, že se asi půjdu osprchovat a vypadnu. Nechci přijít na hodinu pozdě. A co ty, Steve?”
„Jo, máš pravdu, Bille. Doktor Hannigan nesnáší, když někdo chodí pozdě. Jenom si dojdu pro věci. Stav se pro mě, až budeš připravený.”
„Jasně.” Steven odešel. „No, pane Andersi, rád jsem vás poznal. Tom by se měl vrátit každou chvíli. Nechci být nezdvořilý, ale budu muset jít.” Začal jsem sbírat věci, že půjdu do koupelny.
„Tati!” Ale ne, Tommy … To bude zajímavé. Těšil jsem se, jak Tommy zvládne tuhle situaci.
„Ahoj, Tome, rád tě vidím, synu.” Potřásli si rukama a poplácali se po zádech a pan Anders se zase posadil.
„Já tebe taky, tati. Omlouvám se za ten pokoj. Will, no Bill a já jsme to chtěli teď někdy uklidit, když jsem se vrátil ze školy. Promiň, že jsi přišel, než jsme měli příležitost. My takhle nežijeme pořád, víš.”
„To doufám. Zrovna jsem viděl Steva.”
„Ach, a mluvili jste spolu?”
„Ne, ani ne. A pak přišel nějaký kluk jménem Moose, každému říkal zlatíčko a drahoušku a tak. Znáš ho?”
„Moose? Jasně. Je skvělý.”
„A on oslovuje ostatní, drahoušku?”
„No, tati, …”
Říkal jsem si: „Tak teď to přijde.” A při tom jsem nechtěl být. Říkat vašemu otci, že jste gay uprostřed místnosti plné spodního prádla bylo dost špatné, ale říkat mu to, když je navíc poblíž váš milenec stojící u postele ve špinavých šortkách a triku bylo o moc horší. Rychle jsem si posbíral věci a zamířil ke dveřím.
„Ne, počkej, Aci.” Řekl to. Já ho slyšel. Řekl „Ne, počkej, Aci.” Co to mělo znamenat? Mám počkat? To si nemyslím. Měl bych opustit svého miláčka, když mne potřebuje? Jo. To je to, co bych udělal. Dezertace byl můj skvělý plán. Z cesty gajíku. Tohle tělo potřebuje sprchu.
„Aci, prosím.” Sakra. Miloval jsem ho. Nemohl bych to uděla. Posadil jsem se na postel. Tommy očistil židli u stolu a sedl si proti tátovi. To bude bolet … nás všechny … a to moc. Zvedl jsem půlku sušenky, která ležela na posteli a snědl jí.
„Tati, víš, že tě mám rád.” Ticho. Jeho táta začínal brečet. Právě teď v černém obleku a s naleštěnými botami, slzy stékali po jeho tvářích. Nemyslel jsem, že to bude zrovna takové. Moc jsem ho miloval. Dokonce i jeho tátu jsem miloval. A ono to bolelo a přitom ještě nikdo nic neřekl. A pak začal brečet i Tommy. A víte, co jsem udělal já? To samé. Tommy pak přišel k tátovi, klekl si před něj a položil mu hlavu do klína. Pan Anders položil ruce na Tommyho hlavu, sehnul se a políbil ho. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo dívat se. Ó můj bože, jak to bolelo.
Nevím, jak dlouho takhle vydrželi. Asi dost dlouho, aby vybrečeli tu nejhorší životní bolest a mohli se zase udobřit. Cítil jsem, že se to stalo. Nemohl jsem to nijak určit, ale určitě jsem to cítil. Byli tu dva muži, kteří se vzájemně hluboce milovali a byli donuceni se rozdělit a zase spojit v přátelském vztahu během několika minut. Doufal jsem, že moje přítomnost při tom není na škodu.
Pan Anders zvedl Tommyho a také si stoupl. Políbil Tommyho na rty, jako by byl malý chlapec a přivinul ho k sobě. Tohle bude naposled, co se to mezi tím chlapcem a otcem stane. Držel ho, jako by ho měl navždy opustit. A měl pravdu. Jakmile Tommyho pustí, věci už nebudou jako dřív. Tommy se změní z hezkého sportovního malého chlapce na hezkého sportovního syna, který je náhodou gay. A proto pan Anders znovu políbil Tommyho, tentokrát na tvář, a otřel mu oči kapesníkem.
„Já to věděl,” říkal. „Dlouho jsem to věděl. Jenom jsem si to nechtěl připustit. Rozumíš?”
„Jasně, tati, já rozumím.”
„Ani nevím, proč jsem vlastně brečel. Nemám tě rád o nic míň. Pořád jsi můj Tommy a pořád budeš. Já jenom, že …”
„Nevysvětluj to, tati. Já vím.”
„Jenom nechci, aby sis myslel, že to něco mění. To teda ne. Myslím, že jsem tě tím trochu ranil. Netuším, čím jsi procházel nebo jak bych ti mohl pomoci …”
„Tati, prosím tě, přestaň. Je to pryč. Oba to víme, prostě to nebude takové, jaké jsme to chtěli. Nikdy to nebylo.”
„Ne, asi ne. Ale tím se nic nemění, Tommy. Vůbec nic se tím nemění.”
„Já vím, tati. Vždycky jsem to věděl. Jenom jsem si myslel, že to nepřijde. A teď tu je někdo, koho ti chci představit. Wille…”
Pomalu jsem přišel k těm dvěma.
„Tati, to je Willie. Miluju ho. Miluju ho víc než cokoliv jiného v mém životě. Chceme spolu žít napořád, takže by ses mohl také naučit milovat jeho. Je vážně milej, takže to jinak ani nejde.”
S tím pan Anders řekl: „Pojď sem, Willie.” A přitáhl mě a všichni tři jsme se objali a společně si pobrečeli. Myslím, že jsem nikdy nepotkal muže, ke kterému bych cítil větší respekt než k Jimovi v tuhle chvíli. Najednou jsem pochopil, proč byl Tommy tak ohromný.
A ta citová část byla pryč. Tom ještě sem tam brečel, ale ne moc a ne dlouho. A pan Anders měl určitě také svoje chvilky, třeba když to sděloval paní Andersové. Tom říkal, že s tou to nebylo tak těžké, protože ho jednou na střední viděla, jak blbne s jedním klukem, a byla dost chytrá, aby si dala dvě a dvě dohromady. Myslel si, že bude jen ráda, že už to bude venku.
Ten den nešel s panem Andersem na oběd Steve, ale já s Tommym. Pan Anders chtěl vědět všechno o mě a mé rodině. Vypadal, že ho to vážně zajímá. A o Stevenovi pan Anders prohlásil, že si vždycky myslel, že je gay, ale to slovení „Zlatíčko” ho opravdu překvapilo.
Naše láska byla té noci požehnaná. To je jediná způsob, jak to popsat. Naše nahota byla nějak jiná. Už jsme nebyli v pokoji na koleji, ale někde jinde … někde v prostoru, v měsíčním světle, kde nás bohové pozorovali. Milování té noci bylo jako rituál, při kterém jsme oblažili svoje duše. Když jsme se navzájem dotýkali, dotýkali jsme nejen kůže, ale i nějak hlouběji. Každý dotek se zdál, že značí další slib či přísahu, která nebude nikdy porušena. Tommy byl zbaven své obvyklé ostýchavosti. Byli jsme tam a milovali se. Něco silnější, než co jsme mohli pochopit, nás svedlo dohromady a spojilo nás. Miloval jsem Tommyho a stejně tak jím byl milován. Naše životy se nenávratně změnily. Část mě si v lásce vydala a také jsem získával lásku tak mohutně a nepochopitelně, jako nikdy předtím či potom.
Tommyho tělo bylo úchvatné. Byli jsme si navzájem posvěceným darem. Miloval bych ho navždy.