igamenir

Terpajzelská dobrúnocka ho Buroku Tygeru

Psáno jako slohová práce se zadáním "Text ve smyšleném nářečí", rok 2003

Kdysy žyl jeden terpajzel Burok. Hod mláďý robal v taťýkových dúlech ha ňykterak netóžyl, ba prýmo se bál, hopusťyt je. Jednó se hale stalo, taťýk byl hodné nemocný ha zrovna v dobé, kdy choďyl na šlovéčý terh. Zavolal sy tedy Buroka ha rek mu: „Buroku, je ťy huš kopa let ha fósy máš taky hezky dlóhý. Sy huš skoro dospelý ha zaťým sy neból z dolú. Ďy teď mýsto mé na terh ha nakup co potreba.“ Buroku se nechcélo, hale taťýk mél delšý fósy, ha tak musel poslechnót. Hned druhý den vyrazyl skerze Syčýcý verchy, preze Verňýcý reku ku Béhajýcýmu lesu. Hurčyté ste ho tom lesu slyšely: rýdký les, ve kterým žyje tolyk zvérat, že to vypadá, hako by se hy stromy hýbaly. Burok ho ném hale ňykdá neslyšel, ha tak se hrozyl vstópyt do néj ha rozhod se hobejýt hó, hydyš tam nevedla péšyna. Pry hobchúzce hó sťýhla bórka. Burok se schoval pod strom, hale ten byl prýlyš rýdký. Béžel k nedalekým skálám s vyďynó suché sloje ha hopravdu jý našel.

Zalez do ňý ha rozkók se kól. Sloj nebóla velká, zato pomérné vysoká, ha tma by se v ňý rezat dala. Ve strédu bólo zhaslý hohňysko ha vedle néj drývý. V nejvýc zapadlým kóté bóla naházená hromada sena ha poblýž leželo na kapútnutým stolku maso ha medovka. Burok haňy nehuvažoval, kde se to tu vzalo, možná to pryčýt výle, ha huž rozdélával hoheň ha hopýkal maso. Dyš se najed, huleh na kupu sena ha počal s nejvýc hoblýbenó čynosťý všech terpajzelú – prečýtal svý zlato.

Do sloje hale drývý, seno ha maso nenosyla výla. Dyš huž Burok skoro husýnal, huslyšel verčeňý ha do sloje vešel velký tyger. Burok rychle popad svó sekýru ha stóp sy zády ke sténe. Tyger se lhostejné kók na tam, kde drýv bólo drývý ha maso. Dyš hale skók prázdný méch hod medovku, rozlýťyl se ha verhl se na terpajzela. Burok huhnul na bok ha seknul do mýsta, kde predtým stál. Zasáh tygera lehce do kerku, hale to ho ješťe výc naštvalo ha znovu hatakol. Terpajzel počal cóvat, hale zakop ho stolek ha spad nazad, ha prytom mu sekýra vylýtla z ruky vzhúru. Tyger se na néj verhl ha zakósl se mu do napražený ruky. Naráz jeho sťysk povolyl ha tyger se svalyl na seno, se sekyró zasekló v zádech.

Dyš se Burok zpravyl, hovázal sy ruku cárem svýho plášťe, vyndal sekýru z tygera ha vydal se na terh. Beze problémú tam dorazyl ha nakópyl potrebný sachy. Na vratnó cestu sy najal sedláka s vozem, haby hó s kópenýma sachma dopravyl do taťýkových dolú. Projely kól Béhajýcýho lesa k mostu pres Verňýcý reku, kam dorazyly hasy hoďynu pred pólnocý. Hu móstu je však čakalo nemylý prekvapko. Z nedalekýho krový se na ně vyrýťyly róbýry. Sedláku daly dva strýbraky za prátelstvý ha pusťyly hó. S Burokem to hale bólo horšý. Hukradly mu jeho zlato ha kópené sachy ha verhly hó do Verňýcý reky.

Pokud to nevýte, púvodné se volala Verčýcý, neb ťým, hak rychle próďý mezy skálma, vydává podobný zvok. Tento most je hale tak vysoko nad rekó, že verčeňý zňý henom hako slabé vernéňý. Prežýt pád z takový výšky znamená hopravdový šťýsko. Burok hale takový šťýsko mél. Po pádu se ponóryl hluboko pod vodu, neb hó jeho sekera ha téšký pás, které mu robýry kúly tomu nechaly, táhly dólú. Burok se všemožné snažyl vynóryt se, hale nevedlo se mu to ha reka hó hunášela dál ha dál.

Najednó se pród zvolňyl. Terpajzel skók pred sebó retéz horostlý chaluhama, na ném bóla prypevnéná kotva. Burok se pomocý néj dostal na hladynu ha rozkók se kól po velký slojy, do který se dostal. Vynoryl se vedle menšý bárky, která do sloje vplóla vchodem ve skále skrývaným plátnem s barvó skály zpevnéným železnó konstrukcý, vyrobenó tak, haby se po prytažeňý provazu složyla hu stropu. Proťy vchodu se nacházela plošyna, kde bóly naskládaný rúzné velké kástle ha bečky. Na levým koncy plošyny ból druhý menšý východ skrývaný krovým prypevneným na drevéné konstrukcy s kóly. Hu vchodu sedly kól hoheňé trojý róbýry ha žraly hopékaný maso, které zapýjely výnem.

Burok pomalu plaval na pravý bok plošyny, dyš huslech šestero kukáňý kukačky. Burok sy toho nevšýmal, hale róbýry se zvedly ha hodtáhly krový ze vchodu ke kástlým. Huvolneným vchodem vnyk do sloje próh svytu lúny, která bóla právé v celku, ha hned za ňým Burokúv voz rýzený šlovékem, kterýho Burok znal z prepadu. Róbýry složyly kradnuté sachy pred kástle ha zlatky ha zlato, který terpajzelu sebraly, verhly nékam za Buroka. Teď teprv Burok kók, co všecko tu bólo. V kástlých nalez drahý látky, nástroje, zbrané, húbory, v bečkách drahý výno, pyvo, medovku hy knéšskó „svató vodu“ ha prýmo za Burokem stála kástla plná zlata ha vedle trochu menšý z púly plná drahýmy kameny. Burok zapomnél na hokolý, ha verhl se k hobéma kástlám.

V tu chvýly ho hale róbýry skókly. Tásly páradla ha šly pomálu k nému. Burok prestal skókat zlato ha prypravyl sekýru, kteró mu bohúmďýk pry prepadu nechaly. Bojoval hopravdu dobre, hale hešté ňykdá mymo prýhodu s tygerem neválčyl ha róbýrú bólo štyrykrát výc. Sved jednoho róbýra zaveržďyt, hale poté nepékné zhatakol ha sekýra zústala zaseklá v kástly s húbory. Počal se hohánét paraplem z kástle se sachma néjakého boháče ha pomálu cóval na zad. Róbýry trochu zmýrňyly ha tak se moh Burok trochu zpravyt. Hono zmýrňeňý hale bólo póze chytrá trapa, neb teďka stál terpajzel zády hoprený ho sténu sloje ha róbýry se shlukly kól néj.

Burok nevéda, co hyného délat, modlyl se bohu Fogu, dyš naráz hucýťyl poďyvný lechtáňý v rukó ha nohó. Dyš se rozkók, haby zvéďel, co se déje, skók ve tvárých hobrátných k nému húďyv sepjatý s velkým ďesem. Burok cýťyl, hak roste. Po celým téle mu vyrostla hnédá, černé pruhová serst, ha fósy ha háry se hubraly na stejnó dýlku. Zuby značné vyrostly ha zóstrely se všecky cyty. Húbor nevydržel nápor rostócýho téla ha doslova se rozpad na cáry. Terpajzelu, teď značné predélanýmu, hešté pryból hasy sáh dlóhý hocas ha ruce ha nohy se mu predélaly na tlapy s hostrýmy vysóvacýmy drápy. Neš se róbýry stačyly zpravyt, stál pred ňymy velký tyger, který na né hópl ha rosápal je.

Po pár okabýbech pocýťyl tyger jyš známé lechtáňý ha ve chvýly stál na jeho mýsté nahý terpajzel. Burok sy rychle našel v kástly s húbory svó velykost ha svó sekýru ha hozdobyl se na cestu. Pak naložyl na svúj voz kópené sachy ha dvé kástle, které sy pred bojem skók, ha jel dom. Ha hydyš je teď nejvýc bohatý terpajzel z dédyny, s prepychovó slojý ha hezky fósató ženó, ňykdá sy nezacályl léčbu dlačeňý, kterým ho tygerdlak ze sloje nakazyl, neb to, co je pro jedny zhóbó, pro jyné múže být záchranó.