igamenir

Povídky

Terpajzelská dobrúnocka ho Buroku Tygeru

Kdysy žyl jeden terpajzel Burok. Hod mláďý robal v taťýkových dúlech ha ňykterak netóžyl, ba prýmo se bál, hopusťyt je. Jednó se hale stalo, taťýk byl hodné nemocný ha zrovna v dobé, kdy choďyl na šlovéčý terh. Zavolal sy tedy Buroka ha rek mu: „Buroku, je ťy huš kopa let ha fósy máš taky hezky dlóhý. Sy huš skoro dospelý ha zaťým sy neból z dolú. Ďy teď mýsto mé na terh ha nakup co potreba.“ Buroku se nechcélo, hale taťýk mél delšý fósy, ha tak musel poslechnót. Hned druhý den vyrazyl skerze Syčýcý verchy, preze Verňýcý reku ku Béhajýcýmu lesu. Hurčyté ste ho tom lesu slyšely: rýdký les, ve kterým žyje tolyk zvérat, že to vypadá, hako by se hy stromy hýbaly. Burok ho ném hale ňykdá neslyšel, ha tak se hrozyl vstópyt do néj ha rozhod se hobejýt hó, hydyš tam nevedla péšyna. Pry hobchúzce hó sťýhla bórka. Burok se schoval pod strom, hale ten byl prýlyš rýdký. Béžel k nedalekým skálám s vyďynó suché sloje ha hopravdu jý našel.

Stvoření Uraku

Pět sourozenců, mocných bohů, bez minulosti. Odkud přišli? Kdo jsou jejich rodiče? Kde získali takovou moc? A proč? Proč. To je ta nejzrádnější otázka. Těžko se dá odpovědět. A s jedním protože dostaneme nespočet novým proč. A tak vám nevysvětlím nic z jejich minulosti. I kdybych chtěl, nemohu. Nic o ní nevím. Ale nevadí. Kvůli jejich minulosti to nepíši. Nebudeme se tím tedy zabývat.