Autor: igamenir
Narodil jsem se 15. července 1985 v Plzni v České Republice (no, tehdy v Československu). V té době jsem měl o dva a půl roku staršího bratra, a asi o třicet let starší rodiče. Nemyslete si, že si to pamatuju - prostě jsem si to spočítal. Já si vůbec pamatuji z dětství hodně málo. Vím, že jsem byl hrozný šprt a byl jsem moc aktivní. Hlásil jsem se na spoustu nepovinných akcí, takže než mi bylo deset, chodil jsem už do sportovního kroužku, učil se německy a hrál na housle. Moc úspěšný jsem ale nebyl - se sportovním kroužkem jsem přestal další rok a housle skončily v pouzdře po dvou letech. Další čtyři roky jsem se zkoušel hrát na klarinet, ale moc mne to nebavilo. S němčinou jsem se sice vydržel nejdéle - deset let, ale stejně neumím říct nic kloudného.
V jedenácti jsem přešel na Gymnázium Luďka Pika, a pak se začalo vše zlepšovat. Učivo bylo mnohem těžší než na základní škole, takže jsem hned věděl, v čem mám zálibu a talent. Matematika okamžitě zabodovala, protože dobře počítám z hlavy, a dostal jsem i několik ocenění pro nejlepší výsledky ze školy ve srovnávacích testech. Naopak chemii a biologii je lepší se mnou neprobírat. U fyziky jsem si nebyl nikdy jistý, jestli ji mám rád - teorii jsem totiž chápal, ale neuměl ji popsat dost srozumitelně pro učitelovo ucho, a počítání mi šlo výborně, ale jenom když jsem měl tahák se vzorečky. V češtině to také bylo rozdělené - gramatika mi nečinila problémy a napsat slohové úkoly byla otázka chvilky, ale dějiny literatury mě děsily. Němčina se mi od začátku protivila, ale asi to nebyla chyba učitelek, jak jsem si dřív myslel. A na sporty jsem byl nemehlo. I když jsem jako jeden z mála dostával jedničku z gymnastiky, atletiku jsem nezvládal. Byl jsem moc rád, když jsem po jednom běhu zkolaboval, protože pak nikdo nenadával, když jsem si místo únavného cvičení lehl.
V tercii jsem se začal učit angličtinu a moc se mi líbilo konečně umět jiný jazyk, když to s němčinou nevyšlo. Začal jsem poslouchat anglické písničky, filmy s původním dabingem a pokoušel jsem se párkrát přečíst knížku v angličtině. Rodiče mě poslali třikrát do Hastingsu v Anglii na tři týdny, abych se zlepšil. Začal jsem překládat texty písniček a později i titulky k filmům, texty v počítačových hrách a nakonec i povídky.
Na gymnáziu jsem také prvně začal s informatikou. Nejdřív nás učili nudné věci, jako jak vytisknout stránku nebo jak přejmenovat složku, ale když jsem se v sextě přihlásil na programování, hned jsem si to oblíbil. Už předtím jsem experimentoval s QBasicem a dávkovými soubory. Teď jsem se naučil pořádně Pascal a později Delphi, ve kterém dělám stále a rád. Žádné velké programy jsem zatím nestvořil a pochybuji, že je někdy stvořím, ale každou chvíli si vytvořím nějaký chytrý prográmek, aby za mě něco dělal.
Při výběru vysoké školy jsem ale neměl štěstí. Mylně jsem si myslel, že mým koníčkem je matematika, takže jsem si dal přihlášku na Management a programování na Univerzitě v Hradci Králové a na Statistiku na Fakultě aplikovaných věd na Západočeské Univerzitě. Nakonec jsem se rozhodl zůstat v Plzni a studovat Statistiku, ale ještě před koncem druhého semestru jsem univerzitu opustil. Matematika a fyzika tu pro mě byla moc těžká a nudná. Naopak mne stále víc bavila angličtina, která zde byla až příliš snadná.
Dostat se na jinou školu už nešlo, takže jsem se víceméně flákal a později dělal jako pokladní v hypermarketu, než mne přijali na jinou univerzitu - tentokrát Pedagogickou fakultu na Karlově Univerzitě, učitelství angličtiny a informačních techologií. Ale ani tady jsem dlouho nevydržel. I když mám rád angličtinu i počítače, rád se učím a používám ty praktické věci. Vůbec mě nezajímala historie a morfologie angličtiny ani vývoj počítačů. Skončil jsem po prvním semestru.
Chvíli jsem si zase užíval svobody a volného času v Praze a během toho jsem koncem ledna náhodou narazil na svého přítele Rosťu. Za jeho podpory jsem si začal hledat práci a prvního března jsem nastoupil do Aholdu jako operátor CDI, což bylo jenom hezky řečeno zadavatel dat. Nic moc práce to nebyla, spíše mě lákala angličtina, takže jsem se nadále díval po zajímavějším místě, ale prozatím jsem byl rád, že mám práci, abych měl čas na důležitější věci.
Během května jsem si našel malý byt na Praze 4. Byt nebyl zrovna v uspokojivém stavu, navíc byl téměř nevybavený, takže jsem musel během července vše zařídit, nakoupit a vybavit, s pomocí rodičů a přítele. Bohužel mě to připravilo o celou letní dovolenou, ale aspoň jsem měl vše rychle zařízené. Na podzim jsem navíc zrekonstruoval koupelnu, záchod i kuchyň, takže jsem s bytem už víceméně hotový (dokud se, nedej bože, nestane nějaká havárie).
Začátek roku 2008 byl trochu zmatkový. Podle mého tajného původního plánu jsem chtěl vydržet v práci rok, a pak si najít něco jiného, zajímavějšího, ať ve firmě nebo někde jinde, ale bohužel ty pozice, které by mne zajímaly nevyšly. Zůstal jsem tedy nadále ve firmě a raději se soustředil na angličtinu, neboť jsem se připravoval na zkoušky, a kódování webových stránek, abych si zvýšil šance při hledání nové práce.
Časem jsem ale zjistil, že ta práce nebyla zas tak špatná. Občas mne chytla potřeba podívat se po jiné práci, po pár dnech mne tato nálada opustila. Plat byl na Prahu a mé vzdělání a pracovní nasazení odpovídající. A měl jsem dost času na své soukromí - na kamarády, kluby, plavání i mé koníčky. Odpoutáním se od hledání kariéry jsem si dokázal srovnat, co od života očekávám. Výsledkem bohužel bylo, že jsem se začátkem roku rozešel s Rosťou, ale budoucnost teď vypadá růžověji.