igamenir

Homolobby

Psáno pro blog.iDnes.cz

V poslední době čím dál tím víc omílaný termín. Ne všemi, jen určitou skupinou, o které ať si každý pomyslí, co chce. Je jimi stavěna pomalu na úroveň iluminátů, NWO, zednářů a dalších všemocných skupin. Absurdní? No samozřejmě, i když na každém šprochu pravdy trochu. Záleží na úhlu pohledu. Rozhodl jsem se přihodit své dva centy.


Na úvod se jen zamysleme, co je to vlastně lobbing. Správně anglicky se píše „lobbying“, neboť je odvozený od slova lobby – hala, chodba. Měli bychom si pod tím představit člověka, který čeká v chodbě parlamentu na poslance, ministry, premiéra či jejich poradce, aby se více či méně nápadně optal na jejich názory určitou věc, a pak je zkusil přesvědčit o svém vlastním zájmu.

V někerých tématech určitě stále toto postávání v hale probíhá. A v homosexuálních tématech nejspíš i probíhalo. Umím si živě představit, jak homosexuální aktivisté před lety běhali za poslanci a přesvědčovali je o kladech registrovaného partnerství a o záporech jeho absence. Celková atmosféra lidí ani politiky nebyla tehdy něčemu takovému příliš nakloněna a opravdu se muselo jít za tímto cílem, aby se ho dosáhlo.

Dnes, kdy se ale tento termín začíná více objevovat, je ale atmosféra jiná a vážně pochybuji, že něco takového se ještě děje. Ano, politikové se nechávají ovlivňovat, ale od toho jsou přeci vůdci národa, aby se řídili přáním národa. Atmosféra je již jiná a o homosexualitě se mnohem více mluví a je mnohem lépe přijímána. Rozhodně není potřeba žádného silného lobbingu prostě proto, že už je mnoho politiků, kteří tuto politiku chtějí dělat sami od sebe. Ať už proto, že jim přijde správná nebo že sami jsou členy této minority. Nikdo na ně nemusí tlačit, jen vnímají touhy a problémy této minority a, pokud to jde, snaží se prosadit řešení.

Naposledy jsem termín „homolobby“ ale zachytil v souvislosti s odchodem nového CEO Mozilly a s bojkotem, který byl kolem toho prý vyhlášen. Právě tady mi ale spojení přijde naprosto zcestné. Řekněme si rovnou, že lobbing je prosazování zájmů vůči vládě. Komerční sféra na žádný lobbing neslyší. Ta slyší na peníze. I když se firma profiluje jako tolerantní a „gay-friendly“ nebo naopak tradiční, podporující rodinu, z 90% to říká kvůli přilákání potencionálních zákazníků.

V tu chvíli je logické, že bojkot je zajímavá náhrada lobbingu. Takový bojkot není ale skoro nikdy brán doslovně. Je to spíše gesto a záleží na vašem postavení a okolnostech, jak zareaguje. Když gay aktivisté vyzvali k bojkotu ruské vodky nebo nyní k bojkotu Firefoxu, kde potencionální dosah je 4% všech lidí (když počítáme jen všechny lesby a gaye, ne další minority a jejich práva podporující lidi), rozhodně to na firmy zapůsobilo a rozhodli se jednat a omlouvat či alespoň vymlouvat. Na druhou stranu, když k bojkotu „teplého Staropramenu“ vyzvala Akce DOST s necelou tisícovkou signatářů, není divné, když pivovar svou podporu akce s šedesáti tisíci účastníky nejen zachoval a ještě si přisadil rozdáváním teplých plechovek.

Berme to ale úplně lidsky a demokraticky, jak je v diskuzích zdůrazňováno - každý má právo na svůj názor, i CEO velké společnosti. Pak ale nesmíme upírat ani programátorům (u kterých to začalo) právo svobodně odmítnout pro ně pracovat a uživatelům právo vybrat si prohlížeč. A sdělit ostatním svůj názor.

Je to stejné, jako kdybych šel pro „registrační“ dort do cukrárny a cukrář měl hrubé řeči. Odhlédněme od toho, že v šílené Americe se to stalo, a zákazník je zažaloval – s tím nesouhlasím. Mě by stačilo, že bych se obdobně hrubě rozloučil a šel jinam. A rozhodně by mi nepřišlo divné říct i svým kamarádům, jak se ke mně zachovali a doporučit, aby tam nechodili. Nebo vy byste si u někoho, kdo o vás špatně smýšlí, nechali dělat dort?