igamenir

Volíme skutečně ty nejpovolanější?

Psáno pro blog.iDnes.cz

Jak moc se vyznáme vlastně v tom, co je pro zemi a pro lidi správné? Upřímně bychom museli ke každému vyřčenému názoru dodat „dle mého názoru, na základě mých omezených znalostí“. Místo toho ale dodáváme namyšlené „To je přece jasné“. A podle čeho pak volíme politiky? Volíme ty, kteří se v tom na rozdíl od nás skutečně vyznají, nebo jenom ty, co mají stejný názor jako my?

Politické strany na svých stránkách obvykle poskytují bohaté, a možná i pravdivé životopisy všech svých důležitých členů, ale o jejich čtenosti můžeme pochybovat. Lidé se často rozhodují jen podle hezké tváře, chytlavého sloganu a své bídné paměti na předchozí průšvihy dotyčných. Možná jen doufáme, že v čele stran jsou ti nejpovolanější, ale pravdou spíš bude, že tam jsou ti nejdravější jedinci nebo ti nejovladatelnější vyslanci šedých eminencí.

Všichni asi vědí, že současný ministr financí je vystudovaný chemik. Poukazují na to jeho odpůrci kdykoliv provede nějaké neoblíbené rozhodnutí nebo kdykoliv se ukáže špatný stav současné ekonomiky. Ministrem zahraniční je právník a lesník, ministrem průmyslu anesteziolog, ministrem dopravy elektrotechnik a tak dále. Ale ani po volbách si asi příliš nepomůžeme – stínovým ministrem zahraničí je filozof ekonom, stínovým ministrem obrany nedostudovaný tlumočník, stínovým ministrem zemědělství právník.

Pokud si při povídání u piva řekneme mezi sebou pár návrhů, jak zlepšit situaci, je to milé a pro nás samotné zajímavé. Se skutečným řešením a vládnutím to ale nemá mnoho společného. Tam by se vše mělo zakládat na studiích, průzkumech, jasně daných faktech a znalosti všech souvislostí. A kvůli tomu i na základě vlastního vzdělání v daném oboru, abychom si vše dokázali dát správně dohromady. Jsme si ale jisti, že se tak opravdu děje?

Příkladem, který otevřel oči mě a přiměl mě podívat se kriticky, budiž nedávné diskuze o adopci dětí. Pokud chce politik rozhodovat o budoucnosti děti, měl by si vyhledat existující studie, setkat se s těmi páry a dětmi nebo se zeptat odborníků. Skutečností je ale namyšlené „Nemusím být psycholog, abych dokázal odhadnout vývoj dítěte v homosexuálním prostředí“. Právě že musíte, pane politiku. Můžeme s jeho názorem v hospodě u piva souhlasit a sami si říkat, co všechno se „určitě“ stane a přihodí a jaké to bude mít důsledky. Faktem je, že to jsou jen naše dohady, založené na jiných našich dohadech a informacích z padesáté ruky.

Smutné je, že se musí stát něco mě se osobně hodně dotýkajícího, abych si to uvědomil. Jaké další „nemusím být odborník“ se bude muset stát vám, abyste si to uvědomili a přiznali?