igamenir

Podle sebe soudím tebe

Psáno pro blog.iDnes.cz

Staré české přísloví, které se zas a znovu vynořuje, i když ho mnoho lidí odmítá vnímat. Není nijak překvapivé, že nejčastěji platí na lidi, kteří ho považují za směšné. A právě toto rčení mi poslední dobou vytane na mysl, když si čtu nějaké diskuze, naposledy rozhovor s BDSM dominou.

Pokud jste nečetli článek "Chtěla bych vodit muže na vodítku v parku jako psy, říká domina Alena" a nebojíte se rozšiřování vlastních obzorů - nemyslím teď rozšiřování vašich ložnicových hrátek, ale svého duševního a vědomostního rozhledu - rozhodně si jej přečtěte.

I když s paní Alenou v některých bodech a pohledech nesouhlasím, ukazuje se jako rozumná a charakterní osobnost. A potvrzuje, že "BDSM pozitivní" lidé jsou vlastně normální, milí a sympatičtí jedinci, se kterými se dá naprosto normální povídat a trávit čas. Jen se prostě liší tím, čím si zpestřují svůj sex - co provozují v ložnici, resp. jaké specializované kluby navštěvuje.

Specifikem takových klubů je jednoduchý princip - každý je sice na nějaký jiný fetiš nebo jinou část bdsm (málokdo je na úplně vše), ale všichni jsme si podobní, takže se budeme všichni navzájem tolerovat. A na tomto principu vzniká atmosféra pohody, kamarádství, upřímnosti a tolerance, kterou najdete v málokteré jiné společnosti nebo klubu.

A proti tomu si postavme obyčejnou hospodu, kde se scházejí "praví chlapi" - všichni se musí vyznat v sportu, všichni musí fandit fotbalu a hokeji, všichni musí společně nadávat na politiky, a v případě mladší generace se všichni musí chlubit, jak a s kým si naposled užili. Ano, asi příliš generalizuju, ale přesně takový pocit jsem z těchto setkání vždy měl - všichni se musí tvářit, že jsou "praví chlapi", protože jinak by byli za "bačkory", "buzny", "lúzery".

Všichni "praví chlapi" se musí překonat a překonávat, aby zapadli. Žádný div, že si pak dle rčení "podle sebe soudím tebe" myslí, že i ostatní se tak překonávají, aby žili normálně. Když teda narazí na BDSM fanouška, je jim jasné, že dotyčný je násilník v rouchu beránčím, který jen čeká, kdy někoho unese a zabije. A když najednou narazí na gaye, hned si pomyslí, že dotyčný jen čeká, až se otočí, aby mu ho tam mohl šoupnout.

Neuvědomí si, že to víc vypovídá o něm samotném než o těch "nebezpečných" menšinách - o jeho zoufalství z vlastní přetvářky a o jeho závisti, že někdo dokázal být k sobě i okolí upřímný.