igamenir

Cesta do pekel selekcí

Psáno pro blog.iDnes.cz

Jako správce jedné malé specifické seznamky jsem byl nedávno vyzván, abych trochu proselektovat a promazal registrované lidi. Potom, co jsem se přestal divit, pořádně jsem se nad tím zamyslel. A navrhovateli by se to asi nelíbilo.

I když jsem původně chtěl psát jen o aktuálních veřejných tématech, ale jedno aktuálně soukromé nadčasově veřejné občas neuškodí. Protože toto mi opravdu nedá spát, že někdo takhle může uvažovat. Co uvažovat - ať si klidně každý myslí, co jen chce - ale dokonce to navrhnout k realizaci.

Problém se selektováním lidí je totiž snad už dlouho známý - nikdy nevíte, jak daleko taková selekce zajde. Jestli právě vy do ní nakonec taky nespadnete. Daného plánu se totiž kdykoliv může ujmout někdo další, kdo bude mít jiné názory na nutnost výběru. Případně může mít stejné názory, jenom mnohem radikálnější. A jak se pak budete bránit? Těžko, takže s tím radši ani nezačínat.

Abych dal pár příkladů, které mi selekce evokuje, a které se občas vynoří:

1. Školy - S úvahami o placeném školném se objevují názory, že by měli být státem dotované jen ty prospěšné obory a již zde je vidět, jak selekce roste u různých lidí. Většinou se uvádí egyptská archeologie, která je v ČR nepotřebná. Další to rozšiřují i na filozofii, další na všechny humanitní vědy… Když to chce někdo studovat takové bezúčelné věci, říkají, ať si to sám zaplatí. Ale kdo určuje, co má účel a co ne? Proč si lidé myslí, že to vědí zrovna oni a že vidí všechny souvislosti? Mohlo by to skončit tak, že účelné bude naučit všechny jen číst instrukce a pak je pošleme k výrobnímu pásu. Kdo chce být víc, ať si to zaplatí.

2. Volby - Především od některých voličů pravice se poměrně pravidelně objevuje názor, že volební právo by měl mít jen ten, kdo přispívá na chod státu. Zní to logicky, protože podobně v rodině rozhodují pracující rodiče a nepracující děti mohou maximálně radit. Jenomže ani v té rodině to není tak jednoduché. I když dítě začne pracovat, tak často slyší, že není dost zkušené, že se v tom nevyzná, nechápe… A pokud bychom vzali právo volit těm na dávkách, neřekne si někdo další, že by měl volit jen ten, kdo na daních přispěje více než třeba pět tisíc? A co jen ti, kteří mají aspoň vysokoškolské vzdělání? Navíc z ekonomie nebo politologie?

3. Potraty - Pominu různé druhy více či méně odsuzovaných potratů, a zastavím se jen u potratů, které naopak většině přijdou správné a vhodné - potraty potencionálně nemocných dětí. Pokud vám lékař rodině oznámí, že čekají dítě, které bude pravděpodobně těžce nemocné, je vůbec vhodné ho porodit a přivést na svět, když bude trpět? Těžko říct, je dost příběhů, kde to dítě i přes prognózy překonalo. Ale nejspíš ještě více, o kterých neslyšíme, kde to bylo přesně podle prognóz. Musíme si ale dát pozor, aby se zlepšováním věd a zlepšováním prognóz nedošlo i k zvětšování selekce a potratů - třeba budoucích slepých, hluchých, epileptiků, až krátkozrakých, plešatých, malých… Znáte film Gattaca?

To by k teoretickým příkladům stačilo a teď jeden zcela konkrétní: Jistý registrovaný člen mé seznamky mne vyzval, abych ze seznamky odstranil všechny příliš staré, příliš ošklivé, příliš tlusté, příliš nezajímavé… Že tam přece nemusí být tolik členů, ale stačí jen deset top. A dotyčný evidentně nedomyslel, kam by to vedlo.

Prvním problémem je, jak bylo řečeno, míra selekce - kdybych to tak začal třídit, musel bych časem určitě odstranit sebe, protože ani já bych nespadal do té top kategorie. A hlavně bych určitě odstranil i dotyčného, protože ani on - i když si to nepřizná - nespadá do Top 10 nejhezčích v seznamce. Druhým pohledem je zmíněná odlišnost selekce - já se totiž zásadně držím přísloví „Nesuď knihu podle obalu“. Tedy že je důležité, jak je člověk milý, a ne jak vypadá. Pokud by se někdy do selekce pouštěl, řídil bych se tím a odstraňoval ty ošklivé na duši. A on by byl prvním, kdo by byl vyselektován a odstraněn.

Takže se selekcí lidí raději ani nezačínat.