igamenir

Ďábelské korporace nebo jen líní Čechové?

Psáno pro blog.iDnes.cz

Obchodní řetězce nás okrádají a servírují nám šmejdy za neodpovídající ceny. Mobilní operátoři nám nabízí služby dráž, než všude jinde v zahraničí. Energie nezadržitelně zdražují. Banky si strhávají poplatky za každou prkotinu. A chudák občan s tím nemůže nic udělat a stále trpí. Nebo ano?

S takovým úvodem byste možná čekali, že se budu zaobírat tajemnými mocnými Illumináty nebo ještě tajuplnějším New World Order. Ale na takové konspirační teorie nevěřím, protože o to vše se v klidu postará tržní ekonomika v kombinaci s přirozenou lidskou chamtivostí. A všechno to podtrhuje malý čecháček - závistivý, ublíženecký a přitom laxní.

Všichni víme, jak jsou potraviny nekvalitní a služby drahé, ale opakování matka moudrosti. Občas se tedy vynoří článek či reportáž s přehledem všech šílených poplatků nebo se srovnáním cen hovorů. Potraviny jsou mnohem obšírnější sortiment, takže pořadů, článků a reportáží upozorňujících na špatnou kvalitu potravin se rojí čím dál tím víc, ať Peklo na Talíři, A dost!, web Potraviny na pranýři, novácký Inspektor nebo nárazové testy jednotlivých deníků. Lidé z toho šílí, že je někdo obelhává a podvádí a "nutí" jim nekvalitní věci.

Divák si neuvědomí, že vše začíná u něj a u jeho touhy po co nejnižší ceně. Většina problémů je právě důsledkem toho.

Nastavované výrobky plné éček? Jak jinak udržíte co nejnižší cenu, než že zlevníte suroviny v nákladu a zároveň prodloužíte trvanlivost, aby byly co nejmenší ztráty?

Gumové rohlíky? Rohlík je kvůli konkurenčnímu boji držen zcela nepřirozeně nízko, obvykle až pod hranicí výdělečnosti, tak co byste čekali.

Dlouhé fronty, bordel na krámu, shnilé ovoce? Prostě málo lidí. Pokud mají být nízké ceny, musí se omezovat počet zaměstnanců, kteří obsluhují na pokladnách, uklízejí, doplňují zboží či přebírají ovoce a zeleninu.

Zelené maso? Koňské maso? Přelepování etiket? Ano, to už je za hranicí zákona a nehodlám to obhajovat, ale je to jen také příklad snižování nákladů.

Nízká cena nákladů a vysoký zisk je prostě samozřejmost, to se není čemu divit. Nebo ne? Kolik z vás požádalo svého zaměstnavatele o nižší plat, aby vás měl radši (tj. snížili jste svůj zisk)? A kolikrát jste nechali v krámu spropitné, aby vás měl radši (tj. zvýšili jste náklady)? A kolik z vás si myslí, že zaměstnavatel toho po něm chce příliš za málo peněz a začali jste svou práci trochu flákat (tj. používat náhražky)? Obchod se chová naprosto stejně, jako se chová jedinec, tak na něj nemůžeme jen tupě nadávat. Stejně jako vás může zaměstnavatel nahradit, když jste drazí nebo nekvalitní, můžete i vy přejít ke konkurenci.

Ale v tu chvíli se obvykle zas ukáže laxnost a lenost Čecha. Hlavně u operátorů a bank to můžeme vidět. Skoro každý nadává na drahé volání, ale málokdo změní operátora. Skoro každý nadává na poplatky bankám, ale svou banku změní ještě méně lidí, než operátora. Jsou prostě zvyklí a stejně jsou všichni podobní zloději, ne? Nebo kolik lidí znáte, že přešlo k Blesk mobilu? Kolik jich přešlo do mBanky či Air Bank?

Pokud má neviditelná ruka trhu fungovat, musíme i my fungovat tržně. Pokud budeme laxní a ustrneme u stejné společnosti, ustrne i ona neviditelná ruka trhu.