igamenir

Bezmocně ponechán

Vašek byl můj pěkně ujetý kamarád, se kterým jsem zažil několik super akcí, hlavně fistovacích, ale obvykle se sám neozýval. Proto mě tak překvapilo, když najednou v sobotu odpoledne napsal na internetu.

„Nazdar, nechceš přijít na akci?“ zněla zpráva a já přemýšlel, co za tím je. Radši jsem se tedy zeptal na podrobnosti a dostal je: „Ale, mám domluvenou akci s kamarádem a rád by si mě spoutal. Nebo spíš někoho spoutal. Víš, že já na to ale nejsem – dostávám hned klaustrofobii, když se nemůžu hýbat – tak jsi mě napadl ty.“ Jo, vyplatilo se říct tehdy Vaškovi všechny svoje ‚zájmy‘. Stejně jsem měl jakýsi pocit, že v tom bude něco víc, ale péro už se v kalhotách ozývalo, ať to neřeším a potvrdím. Odeslal jsem tedy souhlasnou nadšenou zprávu a šel se připravit.

Za dvě hodiny už jsem zvonil u Vaška, vyholený, vypláchnutý a po pár panákách, aby mě nic nezaskočilo. Byl jsem oblečený normálně, jen pod oblečením jsem měl jocksy, protože jsem počítal, že u Vaška budu jako obvykle nahý, maximálně v tom spodním prádle.

Hned po vstupu jsem si všiml, že Vašek většinu nábytku z obývacího pokoje odstěhoval do jiných místností, aby bylo dost prostoru na hraní. Na podlaze byla velká latexová plachta připravená na jakékoliv prasárny. Jediný nábytek bylo staré křeslo zabalené do fólie a stůl se židlemi. Za stolem už seděl nějaký kluk, kterého jsem ještě neznal. Asi třicet let, hubenější, ale evidentně pěkně od rány. Dopřával si kafe a koukal na mě.

Šel jsem se tedy představit a zjistil, že kámoš je jakýsi Honza. Začali jsme hned probírat plán na večer. Vaškům návrh zněl zajít na pivo, pak si dát lajnu, nějaké svázání, a pak dlouhé hraní s dírou a fistování. Moc se mi to nelíbilo, protože už jsem byl z domova vypláchnutý a nevěděl jsem, co by se mnou udělalo pár hodin na pivu. Pro zdůraznění jsem si radši hned odskočil vyzkoušet čistotu. Vašek s Honzou se zatím radili.

Když jsem se vrátil, Honza oznámil, že se teda rozhodli pivo přeskočit a začneme rovnou. Na stole už byla přichystaná lajna, tak jsem pozvání neodolal a dal si. Honza zatím vyndával ze své tašky hromadu provazů, pout a různých dalších hraček. Jen tak zběžně jsem zahlédl pouta, obojek, japonské svorky, erekční kroužky, závaží na koule, různé kolíky a dilda… Měl toho dost. Když se mi nos vzpamatoval a doplnil jsem tekutiny z nabídnutého džusu, svlékl jsem se do jocksů a vydal se hračky prozkoumávat blíž.

Honza mě ale zastavil a rovnou vzal provaz a vydal se na mě. Postavil jsem se tedy poslušně do pozoru a nechal si uvázat hezký boxtie – ruce spoutané spolu vodorovně za zády a několikrát zajištěné přes prsa a břicho a ramena. Po pár minutách jsem nemohl rukama vůbec pohnout. Honza mě pak s Vaškovou pomocí položil na zem a zapracoval na nohách. Za dalších několik minut jsem byl v poměrně pevném hogtie – k nepohyblivým rukám přibyly ještě pevně spoutané nohy a já se už nezmohl na nic. Jen jsem ležel. Nemohu ale říct, že by se mi to nelíbilo. Péro se mi začalo pod jocksy pěkně stavět a jak nastupovalo piko, byl jsem čím dál tím nadrženější, co bude dál.

Honza mě převalil na bok a v rychlosti jsem zahlédl záblesk čehosi kovového. Než jsem zjistit, o co se jedná, rozstřihl mi nůžkami šňůrky na jocksech a já zůstal zcela nahý. Jocksy zmuchlal a strčil mi je do pusy. Pak mi zkušeně nasadil těsný kovový kroužek, i když péro stálo samo o sobě, jako by mělo prasknout. Pak už o poznání pomaleji nasadil těžké závaží na koule, že bylo cítit i tak na boku, jak táhne.

V tu chvíli mi začaly jocksy padat z pusy, čehož si všiml a hned to napravil. Sebral úzkou černou fólii a několikrát mi ji omotal kolem hlavy, aby šla přes pusu. Tím ale neskončil a v omotání pokračoval ještě v oblasti očí. Nakonec nemohl mluvit ani jsem neviděl, jen nosní dírky pořád nerušeně fungovaly.

Pak se vrátil ke své práci. Roztáhl mi nohy, co jen svázání dovolovalo, a začal mi dráždit dírku. Začal jsem mírně vzdychat a přirážet. Prst na chvíli zmizel a pak se vrátil namazaný a dráždil dál. Postupně se přidávaly i další prsty, až mi do díry nacpal bez problémů tři. Víc asi z té pozice nemohl, ale já bych klidně zvládl i další. Ruka zas na chvíli zmizela a zanedlouho jsem na svěrači ucítil silikonový kolík. Byl o dost větší než tři prsty, tak se mu nechtělo dovnitř, ale Honza i já jsme se snažili, až nakonec s velkým, jocksy tlumeným vzdychem zapadl.

Říkal jsem si, co ještě tak může přijít. Která část ještě není dokončena. Ano, na bradavkách jsem ucítil nějaký kov a pak bolestivý tlak, jak se na nich sevřely svorky. Uvědomil jsem si, že jsem předtím na zemi zahlédl dvoje a také že ano. Cítil jsem, jak bere do ruky moje stojící péro a stahuje předkožku. Pak jsem ucítil kov i u žaludu a uzdičku sevřela druhá svorku. Svorku na druhém konci řetízku evidentně nějak přidělal k řetízku od prvního páru svorek. Cítil jsem, jak pak za všechny tahá a zkouší, jakých bolestivých zvuků jsem schopen. Nebýt mého ztlumení, už nejspíš sousedi volají 158, ale takhle byl klid a mně i mému klacku se to maximálně zamlouvalo.

Dál už mě ale nenapadalo, co by se dalo ještě přidat. Čekal jsem tedy, že si se mnou pomalu začne hrát a dráždit mě a za chvíli mě rozváže. Přišlo ale největší překvapení.

„Víš, musím se přiznat,“ začal Vašek. „My jsme to pivo nezrušili. Jen jsme se zařídili jinak, když jsi nechtěl jít. Vyrazíme teď bez tebe a ty si užij svázání. A hlavně tu nadrženost, se kterou nebudeš moct nic dělat. Z lajny, která už je teď určitě v maximální síle, a taky z džusu, do kterého jsme ti přidali viagru.“ Hlavou se mi honily různé myšlenky, hlavně vnitřní alarmy, které říkaly, že tak dlouho svázaný nevydržím. Ale i kdybych chtěl protestovat, neměl jsem v současné situaci jak.

„Jo, jo, užij si tu bezmoc k nadrženosti,“ přidal se Vašek. „A taky z poppers, hehe,“ dodal nečekaně a hned mi na hlavu nasadil plynovou masku. Jakmile mi obepnula hlavu a já se nadýchl skrz trubici, poznal jsem, že nejspíš ústí do nádoby s vatou namočenou v trochu poppers. Nebylo to silné, ale jestli to budu dýchat dvě hodiny, bude to hodně zajímavé. Pokud se mi nerozskočí hlava, tak mi nejspíš praskne péro, říkal jsem si. Na druhou stranu jsem věděl, že po těch dvou hodinách budu tak nadržený, že budu svolný k čemukoliv. A zároveň tak zmatený a unavený, že se nebudu vzpírat, i když mě rozvážou. Právě s tím určitě počítali.

Než jsem uslyšel tlumené klapnutí vchodových dveří, nějaká ruka mi ještě zašmátrala mezi nohama a kolík začal vibrovat. Tak, a co teď.