igamenir

Bezmocně ponechán III

Pět rukou? Možná mě jen šálily smysl, přeci jen zdrogovaný vším možným, ponechaný svázaný, roubíkem, zavázanýma očima, s plynovkou, japonskými svorkami, erekčním kroužkem, závažím na koulích, to už dokáže pěkně zmást.

Ale bylo to tak. Dvě ruce si hrály s pérem a koulemi, další dvě dráždily bradavky. A jedna si hrála s kolíkem. Skutečně tu byli tři chlapi. Nevěděl jsem, jak dlouho, jestli od začátku nebo někdo došel nebo někoho ulovili na tom pivu. Odešli na něj vůbec?

To bylo teď vedlejší, všechny části těla začaly bolet na nejvyšší míru, a tak jsem se začal všemožně vrtět, abych jim naznačil, že svázání je konec. Nevím, co z toho pochopili a co plánovali, ale všechny ruce mě na pár vteřin opustily a pak se nekompromisně vrátily. Dvě ruce mi zatlačili na zadek, abych zrušil most a lehl si na ruce, a pak zůstaly na stehnech, nedávajíc mi možnost pohybu. Další dvě ruce mi zatlačily na ramena a zůstali tak. Nemohl jsem se nijak pohnout a děsil jsem se, co přijde.

Dostal jsem silnou dávku poppers a sotva mi začala nabíhat, usadila se jedna ruka na mém péru a pak přišlo velikánské „Auuuuuuu“, které projelo od uzdičky, pérem, a celým tělem až do hlavy. Jocksy zabránily, aby se výkřik dostal z těla, a ruce na stehnech a ramenou zabránily, abych proskočil stropem. I když měly co dělat.

Beru zpět tu „bolest na nejvyšší míře“ ze začátku předešlého odstavce. Tomuhle se to ani zdaleka neblížilo. Proti tomu to bylo jen takové lechtání. Pokud vám to nedošlo, šestá ruka sundala před chvilkou japonskou svorku z mé uzdičky. Taky mi to teprve pomalu docházelo, jak se mi vracely smysly a myšlení. A s myšlením přišlo to nejhorší uvědomění - že na bradavkách jsou ještě další dvě svorky.

Doufal jsem, že mi sundají najednou, abych to měl rychle za sebou. Sice by to bolelo dvakrát tolik, ale v téhle úrovni už to je víceméně jedno. Ale …

„Úuuuuuuuuu“ … „Úuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu“ …

Nesundali je najednou, ale rychle po sobě. Měl jsem pocit, že když nemůže tělo povyskočit aspoň metr do vzduchu, že to udělal alespoň samotný mozek. Chvíli jsem o sobě nevěděl a vnímal jenom neuvěřitelnou bolest v oblasti bradavek. Naštěstí postupně odeznívala a já začínal pomalu relaxovat.

Někdo začal pracovat na mých koulích, nejspíše uvolňovat závaží. A někdo mi sundal plynovou masku, takže jsem se mohl konečně po dlouhé době nadechnout o dost volněji.

Když z koulí opadla váha kovu, stáhl mi někdo erekční kroužek a já si teprve uvědomil, že někde v průběhu „Auu“ nebo „Úuu“ mi kleslo péro.

Převalili mě na břicho a rozvázali mi ruce. Pak mi pomohli do kleku a začali mi rozvazovat boxtie kolem hrudníku. Přitom se někdo pustil do fólie kolem očí a já začínal pomalu vidět. Ze začátku jenom světlo, protože po takové době ve tmě mě i ztlumená lampa oslňovala. Ale v tobě, kdy poslední provazy a poslední kus fólie kolem pusy mizel, jsem se už rozkoukal a zahlédl jsem v křesle mladého hubeného blonďáka.

Vyndal jsem si z pusy uslintané jocksy a s lišáckým úsměvem na něj kývnul: „Tak výměna rolí. Teď ty?“