igamenir

Autem za město

Čekal jsem na zastávce asi deset minut a Pán pořád nikde. Začínalo se už trochu ochlazovat a já toho zas tolik na sobě neměl. Jenom džíny, triko, mikinu a sportovní boty, samozřejmě boxerky a ponožky. Tak si to Pán přál. Tedy vlastně to ani Pán nebyl, spíš dominantní kamarád, se kterým jsme se shodli na některých představách, ale já mu tak rád říkal. A rád jsem na něj počkal, když se zdržel.

Až po dvaceti minutách čekání se ukázal červený sedan a zastavil přede mnou. Rychle jsem otevřel dveře u spolujezdce a nastoupil. Marek ani neodpověděl a rozjel se pryč ze zastávky.

„Tak jak je?“ zeptal se trochu znuděným hlasem. Bylo znát, že ho to až tam moc nezajímá. Ostatně kvůli hovorům jsme se nescházeli.

„Fajn,“ odpověděl jsem, abych nezdržoval.

„Hm,“ zabručel jenom Pán a zahnul na silnici vedoucí ven z města.

„Svlíkni se,“ řekl najednou. Dost mě to překvapilo. Obvykle počkal, až se přiblížíme na předměstí, ale teď jsme byli ještě v dost rušné části. Ale rozhodně jsem neprotestoval.

Rozepnul jsem si pás a svlékl si mikinu a potom i triko a hodil je na zadní sedačky. Pak jsem se předklonil, abych si rozvázal boty a sundal si je. Rozepnul jsem si džíny a při stahování vzal i ponožky. Trochu jsem se zarazil a rozhlédl se ven okénkem. Chodců kolem moc nebylo, ale aut poměrně dost a asi by se divili nahému spolujezdci. Na druhou stranu, úplně stejně by se divili polonahému, řekl jsem si a stáhl i boxerky. Vklouzl jsem zpět do rozvázaných bot a oblečení hodil na zadní sedadlo.

Když jsem se zpět připoutával, Pán mi beze slova podal řetězový obojek, který vytáhl z kapsy ve dveřích. Na jednom konci řetězu se houpal otevřený zámek.

„Děkuju, Pane,“ řekl jsem uctivě. Hodil jsem si řetěz za krk a na prsou secvakl zámek. Pán na mě zatím hodil trochu podrážděný pohled. Úplně se mu výraz Pán nelíbil. Prý v tom cítil i povinnosti vůči mně, ale on mě radši bral jen jako čubku, co občas použije.

Už jsme byli na půli cesty z města, když mi položil ruku do klína a začal si hrát s mým pérem. To nezahálelo a z polotvrdého stavu, kde drželo od svléknutí, se změnilo na kamenně tvrdé a tyčící se. Pán mě začal honit a já si užíval slast. Věděl jsem ale, že pro Pána je to spíš trochu předehra a oplácení budoucího.

Taky že ano. Po chvíli si přestal hrát s mým pérem a místo toho si rozepl knoflík na svých kalhotách a stáhl zip poklopce. Natáhl jsem ruku a zajel mu pod boxerky. Pán trochu posunul zadek dopředu, abych měl lepší přístup. Začal jsem honit jeho zvětšující se péro a přemýšlel, kam dnes asi pojedeme a co se tam bude dít.

Nemusel jsem přemýšlet dlouho. Po chvíli už jsme vyjeli z města a Pán odbočil na první lesní cestu, která se naskytla. Okamžitě zastavil a vypnul motor. Pak si odsunul sedačku dozadu a já mu vyndal péro z boxerek, abych mohl honit lépe. Odstrčil ale moji ruku a chytnul mě za hlavu. Jedním plynulým nekompromisním tahem mi narazil pusu na péro a já začal kouřit.

Bylo to dost nepohodlné, tak – aniž jsem pustil Pánovo péro z pusy - jsem si rozepnul pás, otočil se přímo k němu a vylezl si koleny na sedačku. Pán si dal jen ruce za hlavu, zavřel oči a užíval si. Tak jsme vydrželi asi pět minut, než mě začalo bolet za krkem a začal jsem zpomalovat. Pán to ale nechtěl dovolit a tak mě hned chytl jednou rukou za hlavou a začal mě narážet na svoji kládu sám. Po chvíli ještě přidal druhou rukou a vší silou mě přitlačil dolů, že jsem měl péro určitě pár centimetrů až v krku. Držel mě tak deset vteřin, než se mi začal bouřit žaludek a já se začal zmítat. Vydržel ještě dalších dlouhých pět vteřin a pak mě velkoryse pustil. Rychle jsem se narovnal, abych unikl z dosahu, a zadýchaně jsem se vzpamatovával.

„Běž před auto, ruce za hlavu,“ zazněla instrukce.

Rozhlédl jsem se po okolí, ale nikoho jsem neviděl. Vylezl jsem z auta, pořád nahý jen s botami, a postavil se před auto. Z chladného větru mi rychle naskočila husí kůže a postavily se bradavky. Na péro to ale nemělo vliv, to dál nadrženě stálo. Nebylo definováno jak, tak jsem zvolil směr obličejem k vozu. Ruce jsem dal poslušně za hlavu a čekal. Pán něco lovil v přihrádce. Po pár minutách vystoupil a v ruce držel policejní pouta, kondom a gel.

Pán vylezl a přešel za mě. Beze slova mi nasadil pouta na ruce. Pak mě chytnul jednou rukou za pas a druhou mi nekompromisně zatlačil na záda, a já se chtě nechtě musel předklonit, dokud jsem se hlavou neopíral o kapotu. Pán mi vystříkl trochu gelu na díru. Hodně chladil, ale Pán ho rozetřel kolem a zajel i prstem do díry, čímž ho příjemně zahřál. Po krátké pauze, během které si asi nasadil kondom, jsem už ucítil žalud opřený o díru.

Snažil jsem se uvolnit, ale Pán na nic nečekal. Chytnul mě rukama pevně za boky a zajel žaludem za svěrač. Trochu se mnou zatřásl do stran, takže jsem se musel víc rozkročit, abych udržel rovnováhu. S tím byl Pán spokojený a začal rovnou tvrdě přirážet na můj zadek. Po chvíli změnil přístup, zastavil se a začal naopak narážet můj zadek na svojí tvrdou kládu. Péro naběhlo, jako by se snažilo prsknout a já začal příjemně vzdychat.

Pán měl výdrž, takže to mohlo být možná deset patnáct minut, než jsem poznal, že se blíží k vyvrcholení. To už mě díra začínala poměrně bolet, ale neřekl jsem ani slovo. Pán pustil moje boky, chytil mne za ramena a celou váhou se o mě opřel, takže jsem se svezl a hrudí i břichem sjel na kapotu. Vykřikl jsem, protože byla ledová. Pán ale nevěnoval pozornost ničemu jinému než svému chtíči. Začal do mě bušit, co to jen šlo, a zanedlouho jsem cítil, jak ve mně začíná jeho péro pulzovat a plnit kondom.

Pomalu se narovnal, stáhl si kondom a hodil ho kamsi za sebe. Pak mě bafnul za krk a strhl mě z kapoty stejným směrem na zem. V klidu se očistil a vydal se směrem ke svému sedadlo řidiče.

Nehodlal jsem v tu zůstat nahý, tak jsem se nechat nic náhodě, rychle jsem se zvedl a doběhl ke dveřím spolujezdce. Když jsem otevíral, Pán už měl nastartováno a tvářil se, jako by mě tu opravdu chtěl nechat, kdybych byl o pár vteřin pomalejší. Nastoupil jsem a zapnul si pás, zatímco Pán už mířil zpět k městu.

Sáhl jsem na zadní sedadlo a podal si všechno své oblečení. Složil jsem si ho ale jen do klína, protože jsem se nechtěl oblékat bez svolení. To ale nepřišlo. Pán zastavil na první autobusové zastávce ve městě a řekl jen: „Vystup.“

„Takhle?“ chtěl jsem odporovat, ale Pán se na mě zlostně podíval a levou rukou chytl kliku dveří, naznačujíc, že mě klidně půjde vyhodit. Radši jsem tedy vystoupil, nahý s oblečením v náručí. Byl jsem vděčný, že v tuhle hodinu tu nikdo na zastávce nečekal. Snad aspoň ty autobusy ještě jezdí.

„Zase napíšu,“ řekl ještě Pán s úsměvem, když jsem zavíral dveře.