igamenir

Leatherpride v Antverpách

Psáno pro Leathers.CZ jako report z návštěvy akce

Už nějakou dobu zvažujeme pořádání soutěže Mr. Leather ČR. Po našem výletu do Krakova a seznámení se s prvním Mr. Leather Polska i s Danielem Dumontem z ECMC jsme se ale rozhodli do soutěže opravdu pustit. Rovnou jsme tedy Danielovi emailem zaslali několik dotazů o soutěži, ale on se místo emailové cesty rozhodl odpovědět tisíckrát vstřícnějším způsobem – pozval nás, abychom se zúčastnili Leatherpride v Antverpách a volby Mr. Leather Belgie, abychom vše viděli naživo z první ruky.

Protože Danielovo pozvání přišlo hodně narychlo, necelý týden před pořádáním, mohl jsem se z vedení uvolnit jen já – Pavel. Co nejdříve jsem si tedy zajistil letenku do Antverp a hotel, abych měl kde přespat. Ještě před odletem jsem ale hotel opět zrušil, protože Daniel mi nabídl sdílení pokoje, což jsem samozřejmě nemohl odmítnout.

V pátek brzo ráno jsem vyrazil na letiště, jen s malým batůžkem, protože všechno podstatné – kožené kalhoty, bundu a vysoké boty – jsem měl už na sobě. Cesta byla rychlá a příjemná, tak ji nebudu popisovat. V půl jedenácté jsem už byl ve větrných a deštivých Antverpách a před sebou měl čtyři hodiny čekání, než se budu moci ubytovat. Rozhodl jsem se tedy ve volném čase projít po místních fetiš obchodech, do kterých jsem se stejně chystal někdy zajít. Bylo dobře, že jsem to udělal hned po příjezdu, protože později už na to nebyl vůbec čas.

Obchod Plan B Fetish Depot mě mile překvapil. Velikosti se mohl hrdě srovnávat s obchody známějších značek, které jsem navštívil v Berlíně. Dalo se v něm najít vše od latexových suitů a triček, přes kožené oblečení všeho druhu, až po různé příslušenství na svázání i hrátky s análem. Ceny byly srovnatelné s českými internetovými obchody.

Druhý obchod Toys 4 Boys byl o něco menší a výběr fetiš oblečení byl také skromnější. Zato se zde dalo najít i více druhů fetiš kousků, jako jsou ponožky, jocksy, singlety a tak dále. Zajímavé byly určitě různé bicí nástroje včetně nespočtu důtek, teleskopické i normální obušky a další hračky. Litoval jsem, že si nemohl nic z toho koupit, protože by to při letištní kontrole působilo velice podezřele.

Pak už jsem se vrátil k hotelu. Protože mi zbývaly ještě dvě hodiny, zalezl jsem do příjemného pekařství poblíž a začal v mobilních aplikacích zkoumat lidi z okolí. Jaké bylo mé překvapení, když jsem našel i pár Čechů, kteří se do Belgie přestěhovali, a také jednoho, který přijel do Antverp na Leatherpride jako já. Po třetí hodině jsem mohl konečně na hotel, kde jsem si zalezl do postele, abych se ohřál.

Před sedmou hodinou dorazil Daniel a rovnou jsme vyrazili na zahajovací večeři, která se konala v hotelu nedaleko. Nebyla velká, jen asi dvacet lidí z různých koutů Evropy. Daniel se hned vrhl do dění a se všemi se zdravil, jako se starými kamarády. Přitom mě stačil představit mnoha zajímavým lidem, například Mr. Leather Bavorska nebo Misteru B, majiteli známého obchodu. Po asi hodinovém povídání následovaly dojemné děkovné řeči, neboť Leatherpride v Antverpách byla teprve jubilejní pátá, ale její kvalita a věhlas byla nepřiměřeně větší. Jeroen Van Lievenoogen a jeho tým si skutečně chválu zasloužili.

Po večeři jsme se vrátili na hotel, abychom se přichystali na noc. Před půlnocí jsme vyrazili do nejznámějšího místního gay klubu The Boots. Klub se rozkládá celkově na šesti patrech – dvoupatrový sklep ve stylu cel, přízemí se šatnou a záchody, první patro s hlavním barem a kuřárnou, druhé patro s kabinkami a prostorem pro vodní hrátky, třetí patro s mučírnou a hernou s barem a v podkroví pak ložnice s postelí a lavicemi.

Protože oficiálně se jedná o soukromý klub pouze pro členy, po příchodu jsme vyplnili žádost o členskou kartu s platností pouze na daný víkend, kterou jsme ihned dostali. Se členskou kartou jsme si pak mohli koupit vstup do klubu a odložit si věci v šatně. Pak už jsme si jen užívali společnosti místních lidí, kde jsem byl opět pár zajímavým lidem představen. Nedlouho na to jsem se ale odpojil a procházel jsem si zdejší zajímavé prostory sám a seznamoval se s místními i turisty způsobem odpovídajícím prostředí. Vysílení jsme se pak k ránu vrátili domů.

V sobotu po dvanácté, kdy jsme se konečně probrali, jsme se vydali na snídani do místního snack baru. Až tady jsem teprve poznal, jak moc jsou v tom čase Antverpy plné kožeňáků. Každý druhý kolemjdoucí byl kožeňák a navíc Danielův známý. Někteří dokonce byli porotci nebo soutěžící Mr. Leather, takže jsem se už začal připravovat, co mě asi odpoledne čeká. Na druhou hodinu jsme zamířili do Waagnatie, bývalé přístavní haly, která sloužila jako alternativní umělecký prostor. O tomto víkendu se zde jako hlavní bod Leatherpride konal Darklands, světově jediný gay fetiš festival pořádaný pod střechou. (Ostatní festivaly se konají zpravidla v ulicích gay čtvrti.)

Hned po příchodu jsme se spolu s dalšími deseti chlapy v kůži odebrali do kanceláří budovy. Tady totiž začínala volba Mr. Leather svou neveřejnou částí. Mr. Leather Evropy, Německa, Bavorka i Polska a mnoho dalších přijalo pozvání zúčastnit se volby a rozhodnout, kdo bude novým Mr. Leather Belgie. V tomto prvním neveřejném kole podstoupil každý soutěžící krátké interview, při kterém odpovídal na otázky od porotců, představoval jim sebe i své vize o budoucnosti belgických kožeňáků.

Po skončení rozhovorů a udělení bodů jsme se přesunuli do hlavní části haly, kde už byl festival v plném proudu. V polovině prostoru se představovaly různé obchody jako Mister B, Boxer a další, ale i organizace podporu HIV nebo Mr. Rubber Nizozemí, který zde nabízel k vyzkoušení i různé latexové a vakuové obleky. V druhé polovině pak hrál DJ a lidé se pomalu dostávali do varu. Musím na tomto místě podotknout, že festival „pod střechou“ měl nespornou výhodu oproti ulicovým festivalům, protože na pódiu i ve stáncích se mohli všichni patřičně uvolnit a užívat si sexuální napětí naplno. A kdo nechtěl uvolňovat své napětí veřejně, měl možnost se odebrat do přilehlého potemnělého bludiště, kde bylo k použití mnoho zákoutí, několik slingů a kondomy zdarma.

Kolem čtvrté hodiny pokračovala soutěž Mr. Leather veřejnou částí. Soutěžící byli postupně pozváni na pódium, kde se představili a seznámili publikum se svým plánem na nadcházející rok, pokud budou zvoleni. Od plánu na bourání klišé fetiš=sex bez kondomu, přes internetovou kampaň pro lákání mladých až po kurzy sebeobrany pro gaye. Všechny projekty byly zajímavé, ale vyhrát mohl jen jeden. Při následné „sexy show“ ještě kandidáti ukázali přiměřeně své vlastní kůže, a pak už jsme se odebrali udělovat poslední body. Mezi tím i návštěvníci festivalu mířili k hlasovacím schránkám, aby dali hlas svému favoritovi.

Po krátké pauze a oficiálním přepočítání již následovalo vyhlášení. Nastoupili všichni porotci i všichni soutěžící a sál ztichl v očekávání. Nejprve poděkování sponzorům, řeč od hlavního sponzora Mistera B, předání ceny publika a nakonec to hlavní – novým Mr. Leather Belgie se stává Nordine Bassista, který všechny zaujal svým sebejistým vystupováním i zdůrazňováním dostupnosti kůže pro kohokoliv, kdo ji chce nosit. Gratulace!

Po vyhlášení jsme se všichni porotci odebrali do čínské čtvrti do vyhlášené restaurace. Pekingská kachna byla opravdu výborná, zato dršťky, které si někteří na obrázku spletli s nudlemi, nikdo nedokázal ani polknout. Konverzace byla velice příjemná, alespoň ta, které jsem rozuměl. Celkově se u našeho stolu totiž mluvilo v sedmi jazycích. Ti zkušení, jako Daniel, ovládali hned čtyři z nich, ale já se omezil jen na univerzální angličtinu a na rodnou češtinu, kterou uměl jeden z polských přátel.

Po večeři jsme se osvěžili a převlékli na hotelu a na půlnoc jsme se opět vydali na Darklands, kde probíhala hlavní párty s názvem Rage neboli Běsnění. Část s obchody už byla uzavřená a na parketu se vlnil hustý dav. Většina návštěvníků párty dala přednost postrojům, takže bylo vidět mnohem více lidské kůže. Menší potemnělé bludiště se změnilo ve skutečný labyrint, ze kterého bylo občas problém se vymotat. Jak na parketu, tak v bludišti to skutečně žilo až do ranních hodin a někteří se ještě přesouvali do The Boots na afterparty. My se ale s Danielem přesunuli zpět na hotel, protože brzo ráno mě čekala cesta do Prahy.

Z Belgie jsem si odvezl mnoho zážitků, dojmů a vědomostí, které mě jen utvrdily v přesvědčení, že musíme nejen soutěž Mr. Leather ČR uspořádat a že musí být velkolepá a nezapomenutelná. Jsem rád, že zbytek vedení se mnou toto přesvědčení sdílí. Když už nám Evropa otevřela své dveře, musíme do nich vstoupit s plnou parádou a jako rovnocenný člen.